Jak rybu poznat
Vysoké, ze stran zploštělé tělo bývá bronzové až zlatohnědé. Ústa nemají vousky. Dlouhá hřbetní ploutev má zpravidla vypouklý horní okraj; u mladých ryb se může objevit tmavá skvrna u kořene ocasu. Tělesná výška závisí také na prostředí.
Kde žije a jak se chová
Typické jsou mělké zarostlé tůně, slepá ramena a menší stojaté vody. Dokáže přežívat při velmi nízkém obsahu kyslíku. Právě drobné vodní plochy mu poskytují důležitá útočiště, která zanikají odvodněním, zasypáním nebo nevhodným zarybněním.
Potrava a rozmnožování
Živí se drobnými bezobratlými, planktonem i rostlinnou složkou. Za potravou vyráží také za šera. Při oteplení vody se vytírá do husté ponořené vegetace; výtěr může probíhat v několika dávkách.
Způsob lovu a pozorování
Na běžných revírech se může objevit při jemné plavané nebo lehkém feederu na drobnou živočišnou nástrahu. U zbytkových populací v malých tůních upřednostněte pozorování a nerušte jejich prostředí. Nezaměňujte tento druh automaticky za početného karase stříbřitého a nepřenášejte ulovené ryby mezi vodami.
Podobné druhy a rozlišovací znaky
Karas stříbřitý má častěji rovný či lehce vykrojený okraj hřbetní ploutve. Barva není spolehlivý jediný znak; kříženci mohou určení ztížit.
Prohlédněte si také
Zdroje a souvislosti
Výskyt se liší podle povodí a konkrétní lokality. Historické údaje a výskyty v chovu neznamenají současnou volně žijící populaci. Druhy se složitým určováním porovnávejte podle více znaků.
Před lovem ověřte aktuální pravidla konkrétního revíru. U druhů určených k pozorování se řiďte textem profilu; atlas není povolením k jejich odlovu.